Z předchozích dílů již víme, jakým způsobem těžba teoreticky probíhá a také jaké nástroje k tomu lze použít (pokud jste si tyto články ještě nestačili přečíst, zde máte 1. díl a 2. díl).
Dnešek věnujeme, jak je zřejmé již z názvu, způsobům těžby kryptoměny. Jak již víme, tak tento proces může být pro jednoho těžaře náročný především na kapacitu procesoru (či jiného využívaného zařízení) a také spotřebu elektrické energie. Proto se chytrá skupina lidí rozhodla přijít s konceptem „sdílení potřebné kapacity“. Časem se pak tento princip dále vyvíjel.
Proto k dnešnímu dni máme celkem 4 způsoby, jak kryptoměnu vytěžit. My se podíváme na to, čím jsou charakteristické a kde se jednotlivé typy využívají.
Sólová těžba spočívá v tom, že ten, kdo objeví správné řešení těžebního algoritmu jako první, dostane odměnu za nově vytvořený blok. Ačkoli je žádoucí získat celou odměnu, jak jsme naznačili již v úvodu, těžba je procesně i energeticky nároční proces. Například kdybyste používali jeden z efektivnějších těžebních strojů značky Antimer S9 s výkonem 13Th/s, našli správné řešení těžebního algoritmu pro Bitcoin jednou za osm let.
Proto je tento druh těžby kryptoměn vhodný spíše pro velké těžební farmy, které disponují velkým těžebním výkonem.
Dále se s tímto druhem těžby můžeme setkat u kryptoměn, které mají nízký síťový hashrate (tzn., že je těží málo lidí). Jedna se například o kryptoměny, které ještě nejsou zalistované na burzách či směnárnách. Velcí těžaři se tím pádem o tuto kryptoměnu ještě nezajímají.
Obyčejní těžaři proto mnohem častěji využívají tzv. mining pool (viz další bod).
Těžba v poolu funguje na principu spojení více těžařů do jednoho seskupení.
Výhodou tohoto řešení je, že procentuální odměnu dostáváte pokaždé, když kdokoliv v daném poolu spočítá správné řešení těžebního algoritmu. Můžete si to představit jako službu, při které poskytujete svůj výpočetní výkon jiné společnosti (v našem případě poolu). Ta pak rozpočítává odměnu za vytěžený blok dle procentuálního výkonu, který jste poskytli v poměru k ostatním.
První těžební pool vznikl v roce 2010 a naprogramoval ho Marek Palatinus známý pod přezdívkou SlushPool. Níže pak můžeme vidět aktuální rozložení poolů ve světě.
Funguje na stejném principu jako těžba v poolu. jediným rozdílem je to, že se netěží pouze jedna kryptoměna, ale několik. A to vždy podle aktuální profitability.
U cloudové těžby nepotřebuje uživatel narozdíl od předešlých způsobů vlastnit žádný hardware.
Cloudová těžba funguje na principu pronájmu výpočetního výkonu z datacentra určeného pro těžbu kryptoměn. Toto řešení ocení především lidé, kteří nemají vhodné prostory pro mining nebo nejsou tolik zdatní ve výpočetní technice.
Na druhou stranu je s tímto typem těžby spojena značná řada nevýhod – například: snížený výdělek z těžby kryptoměn, dlouhodobé pronájmy vázané smlouvou nebo mnoho podvodných společností z Číny.
Jednou ze známých a prověřených společností zabývajících se tímto druhem těžby kryptoměn je islandská společnost Genesis Mining Ltd.
Opět se na to nedá jednoznačně odpovědět. Pokud hodláte těžit ve velkém a nekoukáte na náklady, tak pro Vás určitě bude první varianta tou nejlepší. Pokud jste však malý těžař, tak byste se určitě měli zapojit do poolu či multipoolu. V případě cloudové těžby – pro člověka, který o kryptoměnách neví nic jiného, než že se na nich „prý dá vydělat“, se může zdát jako ideální varianta. Ale jak bylo popsáno výše – má to svá rizika.
Ze svého pohledu bych to viděl, že u sólové těžby máte celou odměnu, ale také velké náklady. U cloudové těžby se naopak nemusíte o nic starat, ale do finále nemusíte nic vydělat. Těžba v poolu se zdá jako „zlatý střed“.
V dalším díle se dostaneme k tématu, které je stěžejním pro většinu těžařů – spočítáme si rentabilitu a profitabilitu těžby.